Články

Historická technika

Podrobnosti

Kategorie: O sboru

Vytvořeno 13. 2. 2012 19:43

Napsal Janeček Ondřej

Zobrazeno: 5721

Automobilová stříkačka Magirus

• výrobce: Magirus- Ulm
• rok výroby: 1940
• motor: 6-ti válec o objemu 4530 cm3 o výkonu 70 k.s.
• vlastní váha vozidla: 4200 kg
• přípustná celková hmotnost: 6500 kg
• nejmenší světlá výška: 240 mm
• délka: 6550 mm, šířka 2220 mm, výška: 2540 mm
• výkon čerpadla: 1500 l/min

Historie sboru

Podrobnosti

Kategorie: O sboru

Vytvořeno 12. 2. 2012 18:14

Napsal Janeček Ondřej

Zobrazeno: 5926

Už v raném středověku, tam kde byl prozíraví panovník nebo městští či obecní radní, se začalo se strážní službou, která chránila majetek lidu poddaného i obecního. I z těchto období je znám výrok hlídačů a ponocných „Opatrujte světlo, oheň ať není nikomu škoden“! Ale třebaže tato služba měla svoje výhody ve včasném oznámení při nebezpečí ohně nebo jiných živelných katastrofách, všechno to bylo málo.

Každý cech svého řemesla byl povinen v případě neštěstí dát část svých lidí na pomoc, ale i to se ukázalo jako málo účinné, poněvadž tito lidé nebyli vycvičeni. První zmínka o založení a výcviku hasičů k nám přišla z Německa a tak v roce 1864 je založen i u nás v Českém království jako první hasičský dobrovolný sbor ve Velvarech u Prahy, jehož předsedou a zakladatelem byl Karel Krohna.

Po této době dochází v městech i vesnicích k zakládání dobrovolných hasičských sborů. V roce 1889 přichází tato myšlenka i k nám do Klášterce nad Orlicí. K 1. lednu 1890 je založen hasičský sbor. Podle dochované jednatelské knihy první výbor sestával se z těchto členů: starosta obce Kašpar Buchtel, velitel Antonín Simon, jednatel Vincenc Volenec a členové Josef Jireš, František Štěpán a Antonín Jedlička. Založení spolku je ale jenom jedna věc. Horší bylo získání finančních prostředků na obstarání různého nářadí, které tento spolek ke své činnosti potřeboval. Peníze nebyly, obecní kasa v naší podhorské obci byla chudičká a lidé, k jejichž pomoci byl spolek založen, hmotnými statky neoplývali.

Těžko, přetěžko se sháněl krejcar ke krejcárku a zlatka ke zlatce. Velkou podporovatelkou v tehdejší době byla baronka Parischová ze Žamberka, která přispěla na zakoupení první stříkačky částkou 60 zlatých, jeho výsost císař pán František I. také 60 zlatých a proto hasiči v roce 1908 mohli zakoupit první ruční stříkačku a několik metrů hadic.

Další stříkačku byla už na tehdejší dobu velice moderní (už se do ní dal zapřáhnout pár koní), měla i místo na sednutí pro několik hasičů, naviják na hadice- zkrátka na tehdejší dobu veliký pokrok. Tato stříkačka sloužila až do roku 1930. Dalo by se říci, ze zakoupením první stříkačky začal plný spolkový život. Zpočátku, při založení sboru dobrovolných hasičů, mnozí lidé v nevědomosti nebyli této myšlence naklonění a s různými výhradami se stavěli proti. Zvláště z obav před zvýšenými dávkami obecních daní. Domnívali se, že tento spolek bude sloužit ku prospěchu jen několika jedinců. Ale po několika ohních, které byly častými hosty v dřevěnicích při neodborném zacházení s ohněm zjistili co zmůže několik organizovaných a dobře vycvičených lidí. Jejich názor se rychle změnil. Stali se pak dobrými patrony a propagátory této myšlenky. Příkladem toho je dar paní Hermanové v roce 1903. která za svoje peníze nechala pořídit spolkový prapor kláštereckým hasičům.

Těžkým dnem byl nejenom pro naši zemi 26. červenec 1914, kdy kolem 10 hodiny dopoledne přijel do naší vesnice posel se smutnou zprávou- vyhlášením císaře pána „Mým národům“, že totiž dnešním dnem začíná válka. První světová válka si vyžádala několik obětí i z řad hasičského sboru. Proto onen památný den- 28. října 1918 byl přijat s velkou úlevou.

V roce 1931 12. července přichází i do naší vesnice duch moderní doby a to v podobě dvoukolové motorové stříkačky od firmy Stratílek Vysoké Mýto. Její cena byla 50 000 Kč a byl to krásný dar obce Klášterec nad Orlicí našemu hasičskému sboru. Tato neděle se stala opravdu památným dnem. Odpoledne měl přijet montér od firmy Stratílek, aby oficiálně předal stříkačku a zaučil obsluhu. Jenže i sláva má svoje zákony a živelná pohroma si nevybírá. A tak v tento den dopoledne vypukl požár v Dolečkově zemědělské usedlosti (Hájkovo) na Horním Klášterci. Nová stříkačka dostala první křest k účelu, k jakému byla zakoupena.

Když listujeme zpátky zažloutlýmí listy kroniky, zjišťujeme, že se počet požárů během roku pohyboval mezi čtyřmi až šesti případy. A to teprve začínalo období, které přivedlo na mizinu mnoho pojišťoven, období, kdy se vysoko pojišťovalo a nízko podpalovalo. A tak bychom mohli pokračovat až do osudných dní roku 1939, kdy začala šestiletá poroba našeho národa. Za okupace byly nařízeny všem hasičským sborům noční hlídky a zaveden výcvik podle německého vzoru. A přišel den 8. května 1945, kdy byla vztyčena po dlouhém čase československá vlajka na staré zbrojnici. Byly to pohnuté chvíle, němečtí vojáci ještě hlídkovali po Klášterci a Praha už volala o pomoc. Prapor však už nikdo nesundal.

Nová historie se začala psát nejen v osvobozené vlasti, kdy celý národ se chopil budování válkou poničeného hospodářství. I v našem sboru došlo k převratné události. V květnových dnech se podařilo Antonínu Brůnovi dovézt do Klášterce věc, která široko daleko nebyla. Autostříkačka! Speciál vyrobený firmou Magirus Ulm. Stroj na tehdejší dobu nezvyklých parametrů, s vlastním zabudovaným čerpadlem, přiměšovačem pěny, zásobou 300 metrů hadic a s jedenácti místy k sezení. Sláva to byla veliká, ovšem těžké chvíle teprve nastaly. Na toto auto si činily nároky větší města, která takovou techniku neměla. A tak se Magirus zarovnal slámou ve stodole u Fidlerů na horním konci. Teprve začátkem roku 1946 za podpory místní československé posádky a nemalého úsilí Jana Luxe ze Zbudova, Antonína Fogla a Josefa Tomana, kteří v této záležitosti museli až do Prahy, se konečně stříkačka stala naším majetkem. Do fondu národních obnovy za ní bylo zaplaceno 170 000 Kč.

Radost ze stříkačky byla převeliká, větší než stará zbrojnice, k níž bylo nutno přistavět dřevěnou nástavbu. Proto dochází v roce 1950 k zakoupení části bývalého koncentračního tábora v Králíkách na získání stavebního materiálu. Na své použití čekal tento materiál až do roku 1954, kdy konečně došlo ke slavnostnímu výkopu pro postavení nové požární zbrojnice na již připraveném místě, kde původně mela stát tělocvična a kulturní stánek (Orlovna). Zpočátku stavba rychle rostla, ovšem dodělávky se prováděly už pomaleji. V tu dobu dochází v naší společnosti k politickým a hospodářským šarvátkám. Lidé nedrží při sobě jako v začátcích. Brigády se konaly pravidelně ve středu odpoledne a v sobotu. Z těch, kteří se o toto dílo nejvíce zasloužili jak po stránce organizační, tak i pracovní, to byli nejvíce Antonín Mlynář, Rudolf Mitvalský st., Jan Doleček, Antonín Hofman, Josef Toman, Antonín Jireš a Rudolf Hovad, tehdejší předseda MNV. Ať se na mě nezlobí ti, které jsem nejmenoval, byly to stovky a stovky hodin od desítek lidí, bez nároku na mzdu. Dne 20. července 1958 po několika měsíčním používání, došlo k oficiálnímu otevření zbrojnice.

Jedno přísloví říká, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Někdy to však nemusí být ani cesta, stačí cestička a po takové se vydal jednoho dne Láďa Toman. Na konci byla dodnes chlouba našeho sboru, cisternová automobilová stříkačka. Stalo se 3. října 1975 a nemalý podíl na úspěšném závěru téhle cesty má i Jarka Toman za Zbudova a tehdejší tajemník MNV Karel Mikula. Cisterna už nám slouží bezmála 34 let a díky vzorné péči našich řidičů a strojníku ještě dnes vypadá jako nová.

Možná, že ten, kdo vydrží číst až do těchto řádků, si pomyslí, že všechno v naší činnosti je procházka růžovým sadem. Je to ale jako v normálním životě- někdy svítí slunce, někdy prší. Ale myslím také, že my kteří jsme tu hasičskou káru dotáhli až sem se směle můžeme podívat do očí těm, kteří toto dílo započali.